3.7.2012, úplněk
Dnešního dne jsme se konečně dostali do Hawai'i Volcanoes National Park-u. www.nps.gov/havo/index.htm
Návštěvu jsme pojali po americku, čili vjezd do parku autem, přímo na parkoviště k centru pro návštěvníky. Tam jsme se zeptali, co zvládneme za max. 3 hodiny a už jsme zase autem razili na doporučená stanoviště. Je to hrozné, jak tu všichni jezdí autem a to i v národních parcích. No nevadí, zvládli jsme přednostně kouřící sopku "Mauna Loa", což se mi moc líbilo, ale pro Marka to bylo málo, chudák očekával více "akce". Historie nás moc nechytla, tak jsme zkusili přesun do míst, kde horká pára uniká přímo z povrchu zemského. Opět vynikající, k tomu informační tabule vysvětlující zbarvení hornin, avšak pro Marka pořád málo. Když ho nechytla ani procházka lávovou jeskyní, byl čas zkusit něco jiného.
Návštěvu jsme pojali po americku, čili vjezd do parku autem, přímo na parkoviště k centru pro návštěvníky. Tam jsme se zeptali, co zvládneme za max. 3 hodiny a už jsme zase autem razili na doporučená stanoviště. Je to hrozné, jak tu všichni jezdí autem a to i v národních parcích. No nevadí, zvládli jsme přednostně kouřící sopku "Mauna Loa", což se mi moc líbilo, ale pro Marka to bylo málo, chudák očekával více "akce". Historie nás moc nechytla, tak jsme zkusili přesun do míst, kde horká pára uniká přímo z povrchu zemského. Opět vynikající, k tomu informační tabule vysvětlující zbarvení hornin, avšak pro Marka pořád málo. Když ho nechytla ani procházka lávovou jeskyní, byl čas zkusit něco jiného.
Riskli jsme cestu na Mauna Kea, což bychom měli s naším autíčkem aspoň do "visitors´ centra". Tam nás utvrdili v tom, že dál se bez teréňáku s náhonem na všechy 4 prostě ndostaneme. Mimochodem hora a naše nej-pláž se jmenují stejně! Doplňme informace o hoře: Je to nejvyšší hora Havaje, dosahuje výšku 4.205m, avšak velká část hory je pod hladinou oceánu, což když připočteme, dostaneme 10.200m, což je více než Mount Everest!
Tak jsme si udělali mimo značené trasy vlastní výstup na nedalekou menší horu.
Tak jsme si udělali mimo značené trasy vlastní výstup na nedalekou menší horu.
A hurá na geokešky. Jedna malá byla v nedalekém White Mountain Park-u, snadná kořist pro náš tým. Cestou za další keškou jsme u silnice natrefili na stádo plachých zvířat podobných jelínkům. Jak jsme ale zastavili, rozutekla se zvířátka mimo dosah fotoaparátů a protože byl jejich prostor ohraničen plotem a výstražnými nápisy, nebylo možno ulovit žádné pořádné fotografie. Čili zase hup do auta a další geokeška programu - vypadalo to na klasiku v lávové poli, ale nemohli jsme ji najít. Pak se zjistilo, že jsem chybně zadal souřadnice a že je třeba znovu vyjet k "visitors´ centru" Mauna Kea.
Zaparkovali jsme tam, odkud to bylo nejblíž ke kešce, ani ne 200m chybělo k cíli. Mark ihned vyrazil, já si ještě rovnal baťůžek. Najednou vidím, že GPS přístroj ukazuje přesně na vrchol jedné další hory, Pu'u Kalepeamoa.
Lezli jsme tam podle azimutu dobr7ch 30min, padaly kameny, navíc se začínalo se stmívat. Ale zvládli jsme to!
Nahoře rodinka z hlavního města USA, dali jsme se do řeči, máma rodiny měla kořeny v ČR (nějací Vébrovi) a prý mají rádi "koláče". Pak se přidala další rodinka, vysvětlili jsme jim, co to je geochacing a nechali je kouknout na "poklad". Ale skrýš před těma "mudlama" pochopitelně zůstala utajená.
Navíc byl úplněk, takže se hodně žertovalo i na toto téma a lidi dělali fotky.
Navíc byl úplněk, takže se hodně žertovalo i na toto téma a lidi dělali fotky.
Prostě, stálo to za to. Při cestě nazpět již jsme po tmě volili cestu pro pohodlné američany, čili jsme se pak mohli z kopce i rozběhnout.
To byl panečku pocit svobody, nebo jak se tady řiká: "freedom".
Cestu zpět s velkým převýšením Mark nenesl dobře, navíc jsme ještě na předměstí Hila nakupovali, ale všechno jsme zvládli a Mark únavou usnul. Docela povedený náročný den, řekl bych.
Cestu zpět s velkým převýšením Mark nenesl dobře, navíc jsme ještě na předměstí Hila nakupovali, ale všechno jsme zvládli a Mark únavou usnul. Docela povedený náročný den, řekl bych.