30.6.2012, sobota

Mark vstal v 7h ráno, neměl slitování s ponocujícím tátou. Po snidani trval na tom, že dnes najdeme nějakou geo-kešku za každou cenu. Zkusili jsme dvě tak řka "za humny". První půl kilomeru na jednu stranu (A Road to Nowhere 3 ~ Keauhou) a druhá zase ani ne kilák na druhou stranu (Ocean Access 2). Přestože první keš byla vlastně pod zdí nového obchodního centra poblíž silnice, kterou zatím nikdo nedokončil, čili řeklo by se na nevábném místě, my měli z kešky šílenou radost! Naše první na Havaji, naše první v USA, tak dlouho se na ni Mark načekal. Jak se říká "s jídlem roste chuť" - a tak jsme ihned vyrazili za další keškou k oceánu. Ošvem bylo dosti horko a slunečno, mazali jsme se, tajně doufali, že se u oceánu smočíme... Jenže není pobřeží jako pobřeží, tady to bylo hodně nebezpečné, protože zde byly samé lávové kameny, o které se tříštily vlny. Bylo tedy rozhodnuto: najít keš a honem na hotel a na pořádné pobřeží. Ulovit keš znamenalo nazvednout asi 50 lávových kamenů a dávat si při tom majzla na trny kiawe, no lopota přinesla nakonec radost do našeho tábora. K tomu jsme nabrali 3 putovní geo-předměty, které umístíme do nějakých pěkných keší v ČR.

Na pokoji jsme si dali koupel, oběd a vyrazili nakoupit pár drobností. Drobnosti jako oplatky, čokoláda nebo Sprite se nakupují hravě, pokud teda člověk ví, že svoji debetní kartu má na Havaji vydávat za kartu kreditní, jedině tak totiž platba projde, že :o)
Ale horší to je s nakupováním potapěčských brýlí, které nesmí mít šnorchl (to přál si synček), no nakonec se to povedlo. A nejhorší drobnost je v cizí zemi poprvé kupovat benzín. Ze stojanu čouhala jediná hadice, zato otvory pro platební karty aspoň dva a k tomu čudlíky představující různé volby. Snad jsem pochopil dobře, že obyčejný naturál stojí nejméně, pak je nejaký vylepený a třetí super drahý natural; "dýzl" tady snad ani nebyl, aspoň se nikdo nesplete :o) Volby k placení jsme úlně neprokoukl, tak jsem si předplatil $20 a čekal, co se bude dít. A dopadlo to tak, že jak naskočila na měřáku cena $20 (ani nevím, kolik svítilo galonů, ale to je stejně jedno, stejně nevím, kolik to je na litry), automaticky se odpojila hadice a šmitec. Tak jsem to tak nechal a bral to jako vítezství. 

A už jsme frčeli na koupání a hlavně taky na želvy do Anaeho'omalu Bay. Cesta be překvapení, hned jsme šli na své oblíbené místo a házeli po sobě malým zeleným míčkem, což nám zabralo minimíálně 2 hodiny. Pak se jal Mark experimentovati s potapěčskýma brýlema. Docela se dobře bavil, jen byl nespokojen, proč jako nemá "ten šnorchl". Tak jsem radeji vylezl na břeh, abych se nemusel rozčílit a nechal jsme se ovívat větříkem. Pohoda dlouho nevydržela: z vody jsme slyšel Marka, jak nadává a pak i pár slziček ukáplo. Mark asi při potápění blbě narazil na nějaký kámen kolenem a byla tu první kritická zdravotní dovolenková chvíle. Naštěstí ale netekla krev, takže jsme to ovázali ručníkem a za chvíli bylo dobře, protože bylo třeba vyrazit na želvy.

Oddechl jsem si a valil za Markem, na stejném místě jako včera však byla jen jedna želvička místo tří. Což Mark ihned komentoval, že se určitě pohádali a že další budou opodál. A taky jo. Za asi 50m byla druhá a po dalším minimálně 200m třetí. Všude jsme se fotili, brouzdali se po pobřeží oceánu, prostě paráda. Na zpáteční cestě jsme potkali 2 postarší američanky na místě, kde byla první ze tří želv. A ejhle, už byly zase udobřené a všechny 3 pěkně pohromadě. Povídalo se s babkama dlouho, až mě teda Mark musel upozornit, že s takovou další pláž nestihneme.

Provinile jsem startoval auto a hasil to zpět na silnici 19, a pak na Manua Kea Beach. I dotřetice se nám tam podařilo získat vstup. Tam bylo zase tak nádherně a skoro nikdo tam nebyl, že jsme vydrželi až do západu slunce (asi 19:15 havajského času).

Mark ale neměl dost a tak jsme si dali na páteční cestě třetí kešku s názvem Six Hot Shots - nevíme, proč se tak jmenuje a nebylo těžké ji po tmě najít. Mark už ale ví, že základ zde na Havaji při hledání keší je najít v lávovém poli několik podezřelých kamenů a tu pak nadzvednout či obrátit a při troše štěstí se člověk dobere keše. Hurá, cíl splněn, dnes ti keše ze tří pokusů, tak to má být a honem kluci domů!

Večeře a příprava na zítřejší odjezd do jiného ubytovacího zařízení. Museli jsme si vyprat a taky si zařídit co jde na internetu (zejména taky kontrola peněz na účtě, platba pojištění domácnosti, prostě docela neuvěřitelné mít možnosti toto zařizovat na dálku z USA).

Kdo ví, zda se ještě dostaneme na pořádný internet během naší cesty pohádkovou Havají. Zítra nás čeká přesun na jih ostrova, ubytování máme v národním parku sopek, tak se těšíme, ale máme i obavu, jak daleko tam bude nějaká kvalitní pláž. Dáme vědět.

Zatím se loučíme po havajsku: Aloha!