Středa, 27.6.2012
Středa byla ve znamení přesunu na Big Island. Riskli jsme bus, protože to je nejlevnější variata, řidič se sice ošíval, ale pak řekl, že si můžeme teda nastoupit. Prý že máme dát kufry pod sedadla.
Snažil jsem se rychle udělat, jak říkal, ale on mi pohodově havajsky povídá : "Klid, pomalu, žádnej spěch."
Na letišti došlo na posuzování zavazadel a placení extra. Byl jsem smířnej s tím, že zaplatím za oba kufry, ale starší havajec povídá: "To nemusíš platit za dva kufry. Ten menší kufr je lehkej, a že má jeden rozměr šírší, to nevadí."
Havajské aerolinky berou nastupování cestujících "lážo plážo": sice vyhlásí nástup do letadla, ale nechají cestující na vnitrostátních letech nastupovat klidne ještě v 10:55, kyž odlet je v 11:00.
Neznalého mohou překvapit letušky, které mají ve vlasech květiny.
Pro let na Big Island je opravdu lepší sedět na levé straně letadla, tedy sedadla A a B. Člověk vidí nejen pláže na Oahu, ale pak i další ostrovy, až konečně severní stranu ostrova Big Island. Překvapily nás černé plochy, což ale nebude černozem, nýbrž pozůstatek lávových polí.
Letiště Kona (Mark jej ihned překřtila na "kuna") je moc pěkné: takové nízké domečky, uprostřed sousoší havajanek, lidé popocházející mezi domky klidně zmoknou, protože mimo domky chybí střecha. Ale na Havaji, když prší, tak často jen tak drobně, na osvěžení. A do toho svítí slunce, ale duha vidět není (že by to bylo tím, že u nás svítí slunce pod jiným úhlem?).
Skoro to vypadalo, že všichni turisti zmizeli do buů, které přepravují lidi do půjčovej aut. Taky nás odvezli :o)
Autíčko máme ekonomiské, takové malé. To se projevilo tak, že jsem se už 3x majzl do hlavy, Mark se mi smál, ale jen do chvíle, kdy se praštl on sám.
Přemýšlel jsem, že si půjčím navigaci, ale $15 na den, krát 10 dnů, to je moc. To přece zvládnu, ostrov to je malý, ne?
Při samotném předávání auta chtěli pár podpisů, ale docela jim zatrnulo, když sem jim prozradil, že jsem v autě s automatickou převodovkou ještě neřídil. Používám P, D a R a zatím se to dá :o)
P=parking, D=drive (auto jede dopředu), R=reverse (=zpátečka). Na 1 a 2 nesahám, nevím, co to dělá :o)
Jedu si pěkně po silnici a zjišťuju, že to bez navigace nedám. Zaparkoval jsem v jednom centru a říkám Marečkovi: "Koupím Ti čokoládu, když najdeš nvigaci pod $150."
Mark, že jdeme na to. A za chvíli mi ukazoval v jednom obchodě navigaci Mio za dvacet dolarů! Jsem se ptal prodavače, jestli si nedělají srandu, prý, že ne, že to lidi prostě nekupujou. Že to půjde do skladu hledat, ať si dáme zatím jídlo.
Tak jsme se najedli a za půlhodinku jsme se vrátili, právě včas, řekli nám, akorát jsme to pro Vás našli.
Normálně funguje, i když pětipalcový Tomtom to není, že :o)
Bydlení v Kona Coast Resort je pro naši mužskou posádku učiněný luxus. Krom ložnice máme 2 koupelny a 2 WC, plně vybavenou kuchyň včetně myčky, pračky a sušičky. Prý tu jsou lázně a hlavně golf. Pěšky to ale k oceánu je daleko, ale to tady v Americe nikdo neřeší, prostě se tu jezdí autem a my s tím počítali.
Přiznám se bez mučení, že obzvlášť dnes by se nám hodila ženská ruka. Čím větší prostor k obývání, tím vetší nepořádek po vybalení, protože chybí řád. A to vaření rověž není moje přednost, ale tak zvladli jsme to nakonec. A vyrazili za poznáním okolí a hlavně vlnami oceánu.
Pláž číslo jedna hned pod kopcem byla zvláští: černý písek a kameny. To jsem ještě neviděl, nezapře se sopečný původ.
Mark nebyl spokojen a to ani když našel zralý kokosoý ořech, co právě spadl z palmy. Prý už se o tom učil ve škole a že to vypadá přesně, jak si to představoval. No já sem teda, přiznám se, koukal.
Takže přesun na druhou pláž, kde už byl písek a vlny a to, jak říká Mark, už mohlo být :o)
Čas opět běžel, jak koně splašený, až chvíli před uzavřením parkoviště ve 20h jsme unavení opuštěli "vykuněnou" pláž.
Rychle jídlo a Mark tuze usnul.
Dobrou noc i Vám.